TOP hlášky od ledu: Už bych šel rád slavit! Vidíme se na Staromáku
Nejstarší český mistr světa se střelcem zlatého gólu.
|
Foto: Jakub Knap
Být u největšího úspěchu českého hokeje na domácím mistrovství světa je neskutečný zážitek. O to víc, když si můžete společnou radost vychutnat přímo s hráči. Smích, řev radosti, vtípky a sprcha pro trenéra? Pojďte se s námi podívat na ty nejlepší momenty. A nezmeškejte pondělní oslavy na Staroměstském náměstí od 17:00!
„Jo, Pasta mi říkal, jestli jsem se s prominutím neposr…., že mu zatrnulo. Ale tak co, žijeme jen jednou,“ začal euforicky už brankář Dostál pro Českou televizi, když popisoval, jak zase zkusil dát gól.
Ale pojďme hezky od začátku zápasu!
„Já si myslel, že si sednu na střídačce a budu povzbuzovat. Najednou mi Židla říká: ‚Jdi hrát.‘ První střídání jel proti mně Kevin Fiala a já jsem si říkal, že jsem v řiti, budu vypadat jako blázen a klukům to zkazím. Ale teď jsem hlavou v nebesích.“ – Honza Ščotka o nasazení ve finále
„Když je mistrovství, každý pustí televizi a kouká, letos mohli být lidi i v hale. Co k tomu říct… mám strašnou radost. Odmalička jsem pracoval, abych se sem mohl dostat.“ – nejen Martin Nečas si splnil sen.
Pavel Zacha: „Reprezentovat Česko a vyhrát je něco, o čem přemýšlíte, i když nejedete a sledujete mistrovství. Mám takové štěstí, že jsem přijel zrovna do takové atmosféry!“ Na zlato mu stačily čtyři zápasy…
Stejně jako střelci zlatého gólu! „Podle mě tam ani neseděli,“ smál se Pastrňák tomu, jak byl po trefě na 1:0 zmatený. Rodině zamával na úplně jinou stranu.
Jaké byly poslední sekundy na střídačce? „Už jsme začali skákat a čas vůbec neubíhal. Byl to blázinec. Někdo začal skákat už čtyři sekundy předtím, já začal skákat taky. Pak jsme se na to vykašlali a šli jsme na led,“ směje se Kubalík.
„Myslím si, že je to úplný strop!“ dodal.
„Pivo jsem měl naposledy snad v Tampere.“ – Roman Červenka otvírák hledat nemusel, dal si plechovkovou Plzeň.
A kapitán pokračoval: „Neskutečnej pocit – fakt těžkej zápas. Víš, že jsi blízko, tlak je obrovský. A nechceš přijít o tu šanci. Věděl jsem, že pro mě už se opakovat nebude. Ale zvládli jsme to. Já tomu věřil.“
Upřímně ke Švýcarsku? „Nechtěl jsem se tam vracet s tím, že by mě porazili ve finále… Spousta kluků má ještě kariéry před sebou, ale pro mě je to opravdu speciální, vyhrát to doma...“
Co další zkušený borec Michal Kempný? „Je neuvěřitelné, jak se národ dokáže spojit. Co se dělo tady v hale, venku a ve všech hospodách… Lidi nám fandili a drželi palce. Jsem hrozně rád, že jsme jim to vrátili.“
„Dřel jsem celý život, makal jsem, abych to někam dotáhl a něco dokázal. Taky abych něco předal ostatním, nechal něco za sebou. Věřím, že tahle cesta ještě nekončí.“
„Baník v Evropské konferenci!“ zakřičel před novináři Pastrňák. „Hráli odpoledne, tak jsem to sledoval. Slovácko dostalo dvě červené, vyhráli jsme 6:0 a jdeme do pohárové Evropy!“ radoval se. Přitom jej trápila kyčel a hrozila mu operace.
„Teď už se těšíme na oslavy, pořádně si je užijeme!“ neřešil.
Krejčík hrál finále i se zlomeným nosem… „Hned jsem věděl, že budu hrát. Nos mi rovnali, ale v pohodě. Trenérům jsem řekl, že chci hrát. Byl bych naštvaný, kdyby mi to zakázali. Trošku to bolí, ale tohle to vynahradí,“ ukazoval radostně na zlatou medaili visící na krku.
„Od série s Oceláři vím, že dokud rozhodčí nepískne, neraduju se. Až se písklo, začal jsem slavit,“ líčí. „A slavit budeme dlouho.“
Nečas měl zase zlomený prst na noze a naražené žebro: „Vyhrát titul mistrů světa na domácím ledě před našimi fanoušky považuju za jeden z největších momentů kariéry. To si navždy zapamatuju.“
Závěr zlatého snu?„Byl jsem úplně hotovej. Byly to už poslední vteřiny, ale zapamatuju si je do konce života. Nemůžu se dočkat, až to oslavíme!“
Taky Dostál, který v roce 2018 v rozhovoru pro Hokej.cz přiznal, že nepije alkohol, se stal národním hrdinou. „No, možná si jedno pivo dám!“ zasmál se.
„Neskutečný… Upřímně nemám slov, je to neuvěřitelný a jsem na všechny pyšný. Na všechny kluky a ty, co jsou okolo týmu. Nikdy na to nezapomenu. Každý soupeř zde byl výborný. Všichni bojovali. Bylo to velmi těžký. Já už nemám slov.“
„Když bylo dvacet sekund do konce a Kämpfík dával do prázdné, tak jsem věděl, že to dotáhneme. Propukla pak obrovská radost. Všechno odpadlo a věděl jsem, že jsme mistři světa.“
Poslední okamžiky po vypuknutí oslav. „Je tam trošku blackout, dopamin v hlavě, erupce emocí. Je to fakt neuvěřitelný.“
„Už bych šel rád slavit. Můžu?“ zasmál se Dostál.
Kdo nejvíce potáhne oslavy? Kubalík nevěděl, ale… „Jsou tady nějací experti, kteří už něco vyhráli a ví, jak se to dělá. Nejvíc teda pan Kundrátek, pak samozřejmě kluci, co vyhráli Stanley Cup. Sám jsem zvědavý, jak to bude probíhat. Hrozně se na to těším.“
Už v kabině někdo polil Radima Rulíka šampaňským. „Kdo to byl? Asi prezident! Neviděl jsem to. Měl jsem to v očích, strašně to pálilo,“ zasmál se zlatý trenér nad akcí jeho mistrů.
„Po 39 letech v Praze. Myslím, že to zní asi docela dobře. Je to hezké. A neprohrát na mistrovství světa v základní hrací době? To nevím, kdy se stalo,“ dojal se.
A pořádně slavit bude i Radko Gudas. „Už si můžu dělat srandu z táty, že z mistrovství světa má jenom čtyři bronzy…“
„Je to splněný sen pro všechny kluky, co mají rádi hokej. Jsem vděčný za tenhle tým.“
Share on Facebook
