Kempný slavil se synem: Málem jsme spadli. Co Triple Gold Club?
Michal Kempný
|
Foto: Jakub Knap
Před šesti lety slavil Stanley Cup, teď je Michal Kempný mistrem světa. Poslední vstupenkou do elitního Triple Gold Clubu je „pouze“ olympijské zlato.
Co pro vás tohle vítězství znamená?
Hrozně moc, řadím ho vysoko. Vždycky jsem si přál hrát za nároďák a vyhrát mistrovství světa. To, co jsme tu hráli od prvního zápasu, se nedá srovnávat se žádným předchozím mistrovstvím, které jsem odehrál.
Vítězný gól dal David Pastrňák. V pravý moment…
Jak to Džegr řekl, že by chtěl, aby Pasta dal gól. Taky jsem to měl v hlavě, hrozně mu to přeju. Je to speciální hráč a kdo jiný než on by to měl dát.
Na šampionáty jezdíte poctivě několik let. Je to pro vás zadostiučinění?
Nevím, jestli to takhle mělo být, ale na začátku sezony jsem si dal cíl, že bych tu rád byl. Ten cíl jsem splnil a jsem vděčný, že jsem mohl být součástí takového týmu. Musím všem poděkovat. Užíval jsem si každou sekundu a minutu, a když poohlédnu zpět, tak ten turnaj rychle utekl. Člověk ani nestíhá vnímat, co se odehrává.
„To, co jsme tu hráli od prvního zápasu, se nedá srovnávat se žádným předchozím mistrovstvím, které jsem odehrál."
Slavíte s rodinou, před chvíli jste tady proběhl se synem…
Slyšet hymnu, mít tady syna, to je nejvíc. Mimochodem, málem jsme oba spadli, když mi ho táta podával. Nakonec jsme to ale ustáli. Mám tu celou rodinu, a i když je pozdě, tak tu pořád někde běhají. Doufám, že si to užili stejně jako já.
Myslel jste po konci sezony v extralize, že můžete být mistrem světa?
Vyřazení se Spartou v sobě pořád ještě mám, ale tohle je taková třešnička. Ani v nejdivočejším snu jsem si to nedokázal představit. Když jsme vypadli, tak jsem si hned přenastavil hlavu. Přišla nominace, boj o nominaci, udělal jsem tým. Pořád takové malinké krůčky, které vedly až k tomuhle. Pro mě je to pohádka.
Co vám běželo v hlavě na střídačce, když jste dali druhý gól do prázdné brány?
Já už měl všechno sundané a byl jsem nachystaný skočit na led (směje se). Je to nádherné, člověk se začne objímat s trenéry a spoluhráči, se všemi, co jsou v týmu. Nedokážu to pořádně popsat.
Máte vůbec sílu na oslavy?
Asi jo, ta se najde vždycky (úsměv). Ale na rovinu říkám, že si budu potřebovat odpočinout. Byla to náročná sezona a potřebuju nabrat sílu na tu další. Užiju si oslavy, v létě mě čeká svatba a pár velkých věcí.
Dohnali vás k titulu i čeští fanoušci?
Jsme vděční za podporu, kterou jsme měli. Je neuvěřitelné, jak se národ dokáže spojit. To, co se dělo tady v hale, venku a ve všech hospodách… Lidi nám fandili a drželi palce. Jsem hrozně rád, že jsme jim to vrátili.
Do Triple Gold Clubu vám zbývá už jen zlato z olympiády, která bude za dva roky…
To je hrozně daleko, opravdu nevím, co bude, přece jenom mám nějaký věk. Je před námi ještě hodně hokeje, uvidíme, co se bude dít.
Když jste před lety bojoval o extraligu, tak vás asi nenapadlo, že budete mistrem světa a vítězem Stanley Cupu, viďte?
Ne, zní to šíleně. Jak to popsat… Dřel jsem celý život, makal jsem, abych to někam dotáhl a něco dokázal. Taky abych něco předal ostatním, nechal něco za sebou. Věřím, že tahle cesta ještě nekončí.
Share on Facebook
